23. den (Torp-København-Praha)
Ranní ptáče dál doskáče, na letišti se ani nedá dlouho vyspávat. Ukázal jsem letištním kamerám svou ranní krásu, za chvilku čekám houkání sanitky s mladým sekuriťákem po infarktu, pokud nepojede, tak se zrovna nedíval.. ;o)
Na letišti je NUDA.
Venku jemně mrholí – pěkně jsem to vychytal, přiletěl jsem, pršet přestalo, odlétám, pršet začíná.
Dnes poletím s Widerøe do Kodaně a odtud na Ruzyň. Letadlo, kterým se budeme odlepovat od promoklé runwaye se jmenuje Dash8-Q400, kapacita je 70 lidí, celé je takové malé – takový větší létající autobus.
V Kodani je letiště přímo u moře, přelétávali jsme nad větrnými elektrárnami čnějícími rovnou z vody. Na letišti mi začíná honička, máme zpoždění, letadlo do Čech již hlásí boarding, dobíhám na poslední chvíli, jsem odvážen autobusem k letadlu.
O zhruba dvě hodiny později si to svištím metrem na Smíchovské nádraží. Každý příběh někde končí a jinde začíná, některé příběhy, stejně jako tento, končí na stejném místě, kde začaly. Vracím se do modřanského bytu bohatší o spoustu zkušeností.
Občas život vyžaduje zavřít oči a snít, nebát se snít. Po otevření očí to chce trochu odvahy, aby bylo možné si ty sny splnit.
RSS